Představ si, že v sobě nosíš obraz světa.
Ne celý svět.
Spíš jeho části.
Fragmenty.
Hodnoty.
Vztahy.
Napětí.
Některé věci jsou ti blízké.
Jiné tě přitahují a zároveň odpuzují.
Některé stojí v pozadí.
Jiné zabírají skoro celý prostor.
JakToMám se nesnaží říct, kdo jsi.
Snaží se jen ukázat,
jak jsou tyhle části vůči sobě uspořádané.
Většina testů se ptá:
Tím zapojujeme hlavně hlavu.
JakToMám jde jinudy.
Ke každé hodnotě přiřazuješ symboly.
Klikáš.
Bez dlouhého přemýšlení.
Spíš pocitově než logicky.
A právě tím vzniká něco zajímavého:
Ne odpověď.
Ale síť vztahů.
Ne podle toho, co by „mělo být správně“,
ale podle toho, jak to v tobě skutečně drží pohromadě.
Z těch výběrů se počítají vztahy mezi pojmy.
Například:
Tyhle vztahy se pak převedou do prostoru
(pomocí MDS — multidimensional scaling).
A vznikne mapa.
Ne skóre.
Ne nálepka.
Mapa.
Když se na ni podíváš, možná si všimneš:
To už není klasický test.
Je to obraz vztahů.
A proto to někdy připomíná konstelaci —
jen místo lidí jsou v prostoru pojmy.
Mapa může ukázat:
Výsledek není odpověď.
Je to začátek.
Můžeš:
Někdy stačí chvíli se dívat.
A něco začne dávat smysl samo.
Není to diagnóza.
Není to nálepka.
Není to definitivní pravda.
Je to obraz.
Okamžitý.
Proměnlivý.
Někdy překvapivě upřímný.
JakToMám je:
Možná ti neřekne, co máš dělat.
Ale může ti ukázat,
kde to v tobě právě stojí.