JakToMám nevzniklo jako hotový nápad.
Je to spíš dlouhý proces, který se skládá z různých vrstev — práce s lidmi, živých konstelací, vlastního hledání… a později i pokusů převést něco z toho do digitální podoby.
První verzi tohohle „testu“ jsem potkal někdy kolem roku 2002.
Ještě předtím, než jsem se začal věnovat konstelacím.
Tehdy jsem vůbec nevěděl, co z toho bude.
Spíš mě to zaujalo.
Něco na tom dávalo smysl — ale zároveň to bylo nejasné.
A vlastně to tak zůstalo dodnes.
Více než 15 let pracuji s lidmi formou rodinných a systemických konstelací.
To, co dneska vypadá jako „projekt“, nevzniklo z plánu.
Vzniklo spíš z opakovaného vracení:
JakToMám je jeden z těch pokusů.
Ne jako náhrada konstelací.
Spíš jako jiný úhel pohledu.
Možná zjednodušení.
Možná zkreslení.
Možná způsob, jak si některé věci všimnout jinak.
Upřímně: pořád to úplně nevím.
Na jedné straně je tam něco velmi jednoduchého:
Na druhé straně se z toho počítá struktura vztahů.
A ta se zobrazí jako mapa.
Matematicky je to relativně čisté:
Ale to podstatné se děje jinde.
V tom, jak se na tu mapu díváš.
Míša je důležitá hlavně v živé práci.
V konstelacích, ve vedení skupin, v individuálních setkáních.
V JakToMám se objevuje spíš nepřímo:
A hlavně drží kontakt s realitou lidí, ne jen s modelem.
JakToMám není hotová odpověď.
Není to diagnostika.
Není to terapie.
A není to ani „pravda o vás“.
Je to nástroj.
Mapa vztahů mezi tématy, která ve vás nějak existují.
Může pomoct něco uvidět.
Nebo taky ne.
Protože mezi dvěma světy je mezera.
Na jedné straně:
živé konstelace — silné, ale pomíjivé
Na druhé:
testy a aplikace — přesné, ale často ploché
JakToMám je pokus o něco mezi tím.
Spojit:
A zjistit, co z toho vznikne.
JakToMám z konstelací vychází.
Ale není to konstelace.
Mapa může něco naznačit:
Živá konstelace jde jinam:
Obě roviny se někdy potkají.
Někdy ne.
JakToMám není hotový systém.
Je to otevřený proces.
Zkoušení.
Vrácení se.
Úpravy.
Slepé uličky.
A občas moment, kdy něco zapadne.
Mapa je začátek.
To, co s ní uděláš, už není součást systému.